ouklend team

pro vás:
homepage

anketka
bazar
guest book
názory&připomínky
střediska
příspěvky

prkenný přehled
rady k nákupu
reporty
sníh

  o nás:
  o našem teamu
  rajdeři
  albrechtville
  akce
  e-mail

snb na netu:

Adelboden

»»FOTKY««
»»MAPKA««
»»OFICIÁLNÍ STRÁNKY««

V polovině února jsme se rozjeli busem do švýcarskýho Adlu, o kterym jsme předtim slyšeli jen samý dobrý věci. Všichni, kdo tam byli, si ho pochvalovali hlavně pro neskutečný množství prašanu a nekonečnej freeriding. Řekli sme si proto - únor - to je záruka sněhu. Bohužel se to ňák moc nesešlo a z Ouklend Teamu a lidí okolo nakonec zbylo torzo...ostatním buď chyběly finance nebo měli v plánu něco jinýho.
V neděli 18.února sme proto nastupovali do autobusu ve složení Já, Berry a Ondřej (kterej samozřejmě jako vždycky přišel pozdě). A pak ještě kulturní referent a vedoucí zájezdu Hugo z hor, kterej s sebou přitáh ještě modřanskou crew, jejíž členi nás pak svejma plkama a historkama bavili po celej pobyt.
Cesta byla dost únavná a já osobně sem to po vystřídání všech možnejch poloh na sedadle i pod nim zatáh až někdy ve 4 ráno, když mi Ondřej pučil do uší jeho kvalitní nahrávku Mozarta. Vzpomněl sem si tak na bráchu Šejnu, jak loni cestou z Les Árš usnul po prvnim uvelebení se v sedadle a zabalení se do bundy a vzbudil se až v Praze...
Nicméně pod vlivem omamné Mozartovy Malý noční sem se vyspal asi tak 3 a půl hoďky. Vzbudil jsem se zrovna když sme vjížděli do Adlu a k našemu zděšení to tam vypadalo jako někdy v srpnu. Po sněhu ani stopa, všude zelený svinstvo a vyřvávání opeřenejch nestvůr... No nic-nahoře bude sněhu určitě mega..
Do 8 hodin sme už byli ubytovaný v hezkym českym pensionu Alpenrose, kam jezdí i moje babička na letní prázdniny. Ta mě taky před odjezdem varovala, že nesmíme dostat pokoj nad diskotékou, protože tam bejvá hroznej randál. Samozřejmě že jsme já, Berry, Ondřej a mistr Unihoc Buml vyfásli číslo 6... nebo 9? no to je jedno-prostě přímo nad discem. Hned sme poznali, že stěny a stropy chalupy nejsou příliš zvukotěsný a že diskotéka jede non-stop.
Jelikož bylo ráno, rozhodli sme se, že obětujeme 50 CHF na 1denní permici (4denní permítko sme měli až od úterka) a vyrazíme nahoru do hor. Nejdřív se muselo sjet takovym přiblblym vajcem kousek dolů a tam přesednout na obrovsky dlouhý vajíčko, který nás přes dvě mezistanice převezlo z výšky 1400 m n.m. až do 2000. Tam už bylo sněhu dost (asi 80 čísel), ale přesto to na žádnej freeriding nebylo. Sjezdovky ale byly perfektně upravený a jezdili sme až asi do 14, kdy sme se rozhodli, že koštnem místní snowpark.
To bylo ale osudný pro florbalistu Bumla, kterej si, snad z přemíry snahy nebo začátečnickýho nadšení, najel blbě na kicker, zasekla se mu hrana, a za půl hodiny sme sledovali, jak ho červená koptéra s bílym křížem převáží do nemocnice v jakýsi díře za horama. Tadle událost nás dost poznamenala, takže sme to radši obrátili směr údolí. Unavenost byla fakt velká a českou večeři sme zhltli raz dva. Byli sme fakt dost vyflusaný, protože vyspat se v kodracajícím busu 3 hoďky a pak celej den jezdit na vařícím slunci bez pití (pitomci) ...to neni žádná sranda. Večír sme řešili Bumlovo zranění (ještě se nevrátil a nedal o sobě vědět), pili pifko a hráli karty.
Druhej den byl taky slunečnej a kvůli Bumlikovi sme zajeli do druhýho údolí do střediska Lenk, kde se Ondřej měl sejít s marodem a předat mu škváru na bus do Adlu. Ten ale včas (Ondra čekal v bahnhofu jenom slabou hoďku) zavolal, že jeda s ňákejma Čechama do Adlu. Aspoň sme si ale prohlídli resort Lenk, kde byl postavenej takovej zajímavej boardercross a kde je to spíš pro rodiny s dětma, protože tu sou samý široký krásně upravený sjezdovky. Pak se nám ještě ztratil Hugo s Adélou. To nám nahnalo trochu strach, protože sme se báli, aby se se Hugo svym orientačnim smyslem slepice dostal zpátky do Adlu před zavírací dobou lanovky Milka Bahn, která byla jedinym možnym spojenim k nám domu (taky že to stihli jen tak tak).
Večír pak přijel marod Buml, pro kterýho další den ráno přijela sanitka až z Prahy, že ho budou operovat až doma. Středa byla fakt nejlepšim dnem zájezdu a já osobně bych řekl, že jsem lepší den na prkně asi ještě nezažil. Slunce svítilo vo 106, park byl nově upravenej a jezdili sme na plný koule celej den. Tady se musim trochu podrobnějc věnovat místnímu "Grand Masta Parku". Já nemám moc zkušeností s velkejma snb vyhlášenejma střediskama, ale už sem byl za svůj život v několika parcích ve Francii, Rakousku a Čechách a todle je pro mě zatim jednička! GMP je rozdělenej na 2 části (když je víc sněhu tak na 3) nebo spíš trasy několika za sebou jdoucích skoček, kvótrů a grindů. Proto si může vybrat každej. My jsme jezdili v tý prostřední, protože ta "professional" čítala asi 3 mega skoky - obrovský hory sněhu, kde to člověk musel neskutečně rozkalit až úplně zeshora, aby těch 20 metrů přeletěl živej a zdravej. Neni divu, že sme za celej pobyt viděli na těchhle skocích asi jenom 3 lidi... triky jako SWITCH FS 540 , BS 360 TAILGRAB, BACKFLIP nebo RODEO, který byly provedený fakt čistě a do strašlivý dálky a vejšky pak asi mluvěj samy za sebe... Nám dala zabrat i středně težká trať, protože tady byly stoly dlouhy tak 2-6 metrů a lítalo se tak 5-12 metrů. Zjistili sme taky, že neni žádný umění sedět 10 minut na prdeli, pak vyšvihnout 360 a myslet si vo sobě nevim co, jak je ve zvyku v našich krajích... Když sme totiž poprvé dali všechny 4 skočky na jeden zátah bez pádu, měli sme místo srdce jednu velkou pumpu a v kalhotách trošku mokro... je to fakt úplně něco jinýho - rozkalit to na první kicker - dobře dopadnout a za 3 vteřiny další let - znova dopadnout - rovně to kalit na další a na poslednim dát další průtah...to je pak pravej ADRENALIN!!! Proto nechápu, že třeba ve Špinsku stavěj mega rampu, na kterou se odváží každej osmdesátej první snowboarďák, když by mnohem víc prospěl pořádnej park s několika skočkama za sebou...!!! Co se týče riderů - bylo tam docela dost Čechů, který tam třeba bydlej celou zimu a kterýmž proto hrozně závidim. Jo a taky tam rajdilo několik holek, který se fakt nebály a před nimiž smekám čapicu!
Tenhle den byl fakt hóódně pohodovej!!! Abych to teda trochu zkrátil - čtvrtek stál docela za prt, protože sněžilo a hlavně byla difůze, což je největší společný nepřítel lyžníků a snowboardistů. Nějak sme to ale odjezdili a byli jsme odměněni pátečním hustym freerajdem. To byla fakt paráda a podlezení ostnatejch drátů a riskování případnýho chycení horskou službou za to opravdu stálo!!! Doufám, že sme nezničili žádný stromky a nevylekali moc zvířat...
Tak to je zatim všechno, co mě napadlo. Když na něco ještě přijdu, report hned doplnim. Adelboden je hustej-jeďte tam!!!

Marty, Ouklend team

ZPĚT

pro vás: homepage anketka bazar guest book názory&připomínky střediska příspěvky prkenný přehled rady k nákupu reporty sníh		.		o nás: o našem teamu rajdeři albrechtville akce e-mail snb na netu:
	.	Adelboden »»FOTKY«« »»MAPKA«« »»OFICIÁLNÍ STRÁNKY«« V polovině února jsme se rozjeli busem do švýcarskýho Adlu, o kterym jsme předtim slyšeli jen samý dobrý věci. Všichni, kdo tam byli, si ho pochvalovali hlavně pro neskutečný množství prašanu a nekonečnej freeriding. Řekli sme si proto - únor - to je záruka sněhu. Bohužel se to ňák moc nesešlo a z Ouklend Teamu a lidí okolo nakonec zbylo torzo...ostatním buď chyběly finance nebo měli v plánu něco jinýho. V neděli 18.února sme proto nastupovali do autobusu ve složení Já, Berry a Ondřej (kterej samozřejmě jako vždycky přišel pozdě). A pak ještě kulturní referent a vedoucí zájezdu Hugo z hor, kterej s sebou přitáh ještě modřanskou crew, jejíž členi nás pak svejma plkama a historkama bavili po celej pobyt. Cesta byla dost únavná a já osobně sem to po vystřídání všech možnejch poloh na sedadle i pod nim zatáh až někdy ve 4 ráno, když mi Ondřej pučil do uší jeho kvalitní nahrávku Mozarta. Vzpomněl sem si tak na bráchu Šejnu, jak loni cestou z Les Árš usnul po prvnim uvelebení se v sedadle a zabalení se do bundy a vzbudil se až v Praze... Nicméně pod vlivem omamné Mozartovy Malý noční sem se vyspal asi tak 3 a půl hoďky. Vzbudil jsem se zrovna když sme vjížděli do Adlu a k našemu zděšení to tam vypadalo jako někdy v srpnu. Po sněhu ani stopa, všude zelený svinstvo a vyřvávání opeřenejch nestvůr... No nic-nahoře bude sněhu určitě mega.. Do 8 hodin sme už byli ubytovaný v hezkym českym pensionu Alpenrose, kam jezdí i moje babička na letní prázdniny. Ta mě taky před odjezdem varovala, že nesmíme dostat pokoj nad diskotékou, protože tam bejvá hroznej randál. Samozřejmě že jsme já, Berry, Ondřej a mistr Unihoc Buml vyfásli číslo 6... nebo 9? no to je jedno-prostě přímo nad discem. Hned sme poznali, že stěny a stropy chalupy nejsou příliš zvukotěsný a že diskotéka jede non-stop. Jelikož bylo ráno, rozhodli sme se, že obětujeme 50 CHF na 1denní permici (4denní permítko sme měli až od úterka) a vyrazíme nahoru do hor. Nejdřív se muselo sjet takovym přiblblym vajcem kousek dolů a tam přesednout na obrovsky dlouhý vajíčko, který nás přes dvě mezistanice převezlo z výšky 1400 m n.m. až do 2000. Tam už bylo sněhu dost (asi 80 čísel), ale přesto to na žádnej freeriding nebylo. Sjezdovky ale byly perfektně upravený a jezdili sme až asi do 14, kdy sme se rozhodli, že koštnem místní snowpark. To bylo ale osudný pro florbalistu Bumla, kterej si, snad z přemíry snahy nebo začátečnickýho nadšení, najel blbě na kicker, zasekla se mu hrana, a za půl hodiny sme sledovali, jak ho červená koptéra s bílym křížem převáží do nemocnice v jakýsi díře za horama. Tadle událost nás dost poznamenala, takže sme to radši obrátili směr údolí. Unavenost byla fakt velká a českou večeři sme zhltli raz dva. Byli sme fakt dost vyflusaný, protože vyspat se v kodracajícím busu 3 hoďky a pak celej den jezdit na vařícím slunci bez pití (pitomci) ...to neni žádná sranda. Večír sme řešili Bumlovo zranění (ještě se nevrátil a nedal o sobě vědět), pili pifko a hráli karty. Druhej den byl taky slunečnej a kvůli Bumlikovi sme zajeli do druhýho údolí do střediska Lenk, kde se Ondřej měl sejít s marodem a předat mu škváru na bus do Adlu. Ten ale včas (Ondra čekal v bahnhofu jenom slabou hoďku) zavolal, že jeda s ňákejma Čechama do Adlu. Aspoň sme si ale prohlídli resort Lenk, kde byl postavenej takovej zajímavej boardercross a kde je to spíš pro rodiny s dětma, protože tu sou samý široký krásně upravený sjezdovky. Pak se nám ještě ztratil Hugo s Adélou. To nám nahnalo trochu strach, protože sme se báli, aby se se Hugo svym orientačnim smyslem slepice dostal zpátky do Adlu před zavírací dobou lanovky Milka Bahn, která byla jedinym možnym spojenim k nám domu (taky že to stihli jen tak tak). Večír pak přijel marod Buml, pro kterýho další den ráno přijela sanitka až z Prahy, že ho budou operovat až doma. Středa byla fakt nejlepšim dnem zájezdu a já osobně bych řekl, že jsem lepší den na prkně asi ještě nezažil. Slunce svítilo vo 106, park byl nově upravenej a jezdili sme na plný koule celej den. Tady se musim trochu podrobnějc věnovat místnímu "Grand Masta Parku". Já nemám moc zkušeností s velkejma snb vyhlášenejma střediskama, ale už sem byl za svůj život v několika parcích ve Francii, Rakousku a Čechách a todle je pro mě zatim jednička! GMP je rozdělenej na 2 části (když je víc sněhu tak na 3) nebo spíš trasy několika za sebou jdoucích skoček, kvótrů a grindů. Proto si může vybrat každej. My jsme jezdili v tý prostřední, protože ta "professional" čítala asi 3 mega skoky - obrovský hory sněhu, kde to člověk musel neskutečně rozkalit až úplně zeshora, aby těch 20 metrů přeletěl živej a zdravej. Neni divu, že sme za celej pobyt viděli na těchhle skocích asi jenom 3 lidi... triky jako SWITCH FS 540 , BS 360 TAILGRAB, BACKFLIP nebo RODEO, který byly provedený fakt čistě a do strašlivý dálky a vejšky pak asi mluvěj samy za sebe... Nám dala zabrat i středně težká trať, protože tady byly stoly dlouhy tak 2-6 metrů a lítalo se tak 5-12 metrů. Zjistili sme taky, že neni žádný umění sedět 10 minut na prdeli, pak vyšvihnout 360 a myslet si vo sobě nevim co, jak je ve zvyku v našich krajích... Když sme totiž poprvé dali všechny 4 skočky na jeden zátah bez pádu, měli sme místo srdce jednu velkou pumpu a v kalhotách trošku mokro... je to fakt úplně něco jinýho - rozkalit to na první kicker - dobře dopadnout a za 3 vteřiny další let - znova dopadnout - rovně to kalit na další a na poslednim dát další průtah...to je pak pravej ADRENALIN!!! Proto nechápu, že třeba ve Špinsku stavěj mega rampu, na kterou se odváží každej osmdesátej první snowboarďák, když by mnohem víc prospěl pořádnej park s několika skočkama za sebou...!!! Co se týče riderů - bylo tam docela dost Čechů, který tam třeba bydlej celou zimu a kterýmž proto hrozně závidim. Jo a taky tam rajdilo několik holek, který se fakt nebály a před nimiž smekám čapicu! Tenhle den byl fakt hóódně pohodovej!!! Abych to teda trochu zkrátil - čtvrtek stál docela za prt, protože sněžilo a hlavně byla difůze, což je největší společný nepřítel lyžníků a snowboardistů. Nějak sme to ale odjezdili a byli jsme odměněni pátečním hustym freerajdem. To byla fakt paráda a podlezení ostnatejch drátů a riskování případnýho chycení horskou službou za to opravdu stálo!!! Doufám, že sme nezničili žádný stromky a nevylekali moc zvířat... Tak to je zatim všechno, co mě napadlo. Když na něco ještě přijdu, report hned doplnim. Adelboden je hustej-jeďte tam!!! Marty, Ouklend team ZPĚT	.
		-